Vlastní svět

Loke Utgard leží někde mezi filmem pro dospělé a vyprávěním.

Příběh nemá zakrývat, co ta produkce je. Jsou to explicitní filmy pro dospělé. Ale myslím si, že fantazie je mnohem silnější, když existuje důvod, proč jsou ti lidé spolu, a uvěřitelná cesta k tomu, co se nakonec stane.

Kdo ti lidé jsou? Proč se potkali? Co mezi nimi probíhá? A co způsobí, že se situace pomalu posune z obyčejné do intimní?

To budování je součást zážitku.

Pohled, rozhovor, nečekaná příležitost, neobvyklý vztah nebo prostě být ve špatnou nebo správnou chvíli na správném místě může pro fantazii udělat víc než okamžitý skok do explicitní části.

Příběh má dráždit smysly, vytvářet očekávání a dát divákovi něco, do čeho se může sám promítnout. Explicitní finále je pořád cílem, ale cesta k němu by měla působit jako přirozený důsledek toho, co se dělo předtím, ne jako něco přilepeného na nesouvisející scénu.

Tvořím hlavně pro publikum, kterému rozumím, protože do něj sám patřím: obyčejné muže středního věku, jejichž každodenní život často obsahuje mnohem víc rutiny a odpovědnosti než nepředvídatelnosti a fantazie.

U tohoto diváka mě zajímá pocit: tohle se mohlo stát mně.

Obyčejný muž. Uvěřitelná žena. Věrohodné místo. Stane se něco nečekaného, okolnosti se posunou, hranice uvnitř příběhu se pohnou a normální situace se vyvine v něco, co obvykle zůstává jen ve fantazii.

Technická kvalita je důležitá, ale technická dokonalost takové ztotožnění nevytvoří. Stejně tak zaměnitelní performeři nebo scénář, kterému nikdo nevěří ani sekundu.

Cílem je spojit vyprávění s explicitním filmem pro dospělé a využít jedno k posílení druhého.

Skuteční lidé. Skutečná chemie. Uvěřitelné fantazie.