O Loke

Jsem umělec, fotograf a filmař stojící za Loke Utgard Productions.

Více než deset let profesionálně pracuji s fotografií, videem a dalšími médii. Pořád dělám i běžnou komerční práci. Něco z toho je zajímavé a něco je prostě práce. Platí účty a pomáhá financovat podivnější, riskantnější a osobnější věci, které mi nikdo nezadal.

Dnes mě fotografie zajímá méně jako technické cvičení a mnohem víc jako nástroj k objevování věcí.

Nejzajímavější bývají lidé.

Osobnost. Přitažlivost. Tajemství. Trapnost. Sebejistota. Zranitelnost. Humor. Rozdíl mezi tím, jak se člověk prezentuje, a tím, co se začne objevovat, když přestane myslet na to, že vůbec něco prezentuje.

Nějak jsem se také najednou ocitl v podivné roli muže středního věku, haha.

Už nejsem ten, kdo chodí do nejnovějších klubů nebo předstírá, že udává trendy, ale ještě nejsem připravený stát se béžovým.

Ten přechod mě zajímá. Stárnutí. Touha. Identita. Sebejistota. Stud. Zvědavost. Ta slušná verze nás samých, kterou ukazujeme veřejně, a co se sakra skutečně děje pod ní.

V normálním životě jsem dost soukromý a spíš plachý. Navenek pravděpodobně mnohem klidnější, než by odpovídalo množství věcí v mé hlavě.

Ten rozpor asi vysvětluje část mé práce.

Někdy se z nápadu stane jednoduchý portrét. Někdy krátký film. Někdy něco podivného, vtipného, nepříjemného, explicitního, provokativního nebo těžko zařaditelného.

Vždy mě přitahovali umělci a filmaři, kteří jsou ochotní nechat v práci nedokonalost, trapnost a nepohodlí místo toho, aby všechno vybrousili do hladka. Lars von Trier a stará myšlenka Dogma mi tam někde vzadu v hlavě asi sedí. Ne proto, že bych chtěl kopírovat styl, ale protože se mi líbí základní myšlenka, že člověk a okamžik by měli být důležitější než veškerá technika kolem.

Používám to, co slouží nápadu. Moderní kameru, starou videokameru z bazaru, telefon, Polaroid, přirozené světlo nebo pečlivě nasvícenou místnost.

Technika je důležitá, když pomáhá. Není pointou.

Loke Utgard je profesní identita, kterou používám pro tuto nezávislou práci, abych jasně oddělil tvorbu od soukromého života.

Pracuji v malém a nezávisle a většinu produkce řeším sám, včetně plánování, kamery, světel a střihu. Podle projektu můžu zůstat za kamerou nebo se objevit i před ní.

Nejraději pracuji s lidmi, kteří nejsou jen dobří v pózování nebo plnění pokynů. Přinášejí něco vlastního. Zpochybňují věci, navrhují, někdy nesouhlasí a občas promění nápad v něco, co ani jeden z nás nečekal.

Nejdůležitější je, aby byli sami sebou.

Vysoká produkční kvalita nemusí vypadat vysoce produkovaně.