Film pro dospělé s příběhem

Hodně z toho začíná u obyčejné mužské mysli středního věku, včetně té mojí.

Stárnutí mění způsob, jakým je muž vnímán, mnohem dřív, než se nutně změní jeho touha. Přitažlivost, fantazie a zvědavost mohou zůstávat překvapivě tvrdohlavé, zatímco sexualita starších mužů bývá často posuzována přes filtr slizkosti, nároku nebo zneužívání.

To nejsou stejné věci.

Zajímá mě, co zbude, když se odstraní nátlak a pocit nároku a zůstane jen fantazie, přitažlivost, stud, zvědavost a vzájemná volba.

Ale mužská fantazie je jen polovina příběhu.

Stejně mě zajímá žena na druhé straně.

Co skutečně vidíš, když se na něj díváš? Co předpokládáš? Co tě přitahuje, co ne, co v tobě vyvolává zvědavost, nepohodlí, pobavení, vzrušení nebo úplnou lhostejnost?

Nejsi tam proto, abys potvrdila jeho fantazii. Tvoje reakce je součástí práce, ať je jakákoli.

Co se stane, když se vědomě zapojíš do něčeho, v čem sis sama sebe normálně možná nikdy nepředstavovala?

Pro mě je tahle práce zčásti stavění fantazie, zčásti umění a zčásti experiment.

Někdy se ty dvě perspektivy potkají. Někdy ne. Někdy fantazie přežije realitu. Někdy se úplně rozpadne. Někdy se objeví něco, co nikdo z nás nečekal.

Právě ten rozdíl začíná být zajímavý.

Některé filmy vznikají pro muže, kteří tenhle soukromý svět poznávají. Zároveň ale práce zkoumá samotnou fantazii, muže, který ji nese, i ženu, která se rozhodne setkat se s ní z druhé strany.

Co předpověděla mysl? Co skutečně zažilo tělo? Změnilo se něco? Co zůstalo úplně stejné?

To je asi jedno z nejjasnějších vysvětlení, proč tyhle filmy existují.